tisk, valtr

kalendář 2012
Před mnoha lety lidé na celém světě věděli o bytostech cestujících vesmírem. Už od počátku bytosti patřili k nám, ovlivňovali nás všechny. Věděli vše, co bylo a věděli i to, co teprve bude. Naslouchali jsme jim tedy. Jenže jsme přestali slyšet jejich hlasy. Naše touhy vše si přivlastnit zapříčinilo odloučení od bytostí z hvězd a tak se naše realita zakryla závojem, abychom neviděli tak úplně vše. Indiáni v pradávných kulturách tomuto závoji říkali „maya”. Svět lidí se touto mlhou uzavřel do vlastní bezduché touhy, válek a vykořisťování všeho a všech. Protože už nebylo komu naslouchat, vyslali tedy bytosti z hvězd na Zem některé své jedince, aby obětovali svůj mírumilovný svět pro dobro planety. Jejich úkol je jediný. Zachránit planetu, než ji lidé úplně zničí a dovést co nejvíce lidí ke světlu.

Adam a Eva se vraceli domů ze svého každodenního běhání, když před sebou spatřili tornádo kousek od místa, kde bydleli. Vyběhli rychle na kopec až k jeskyni, kam by se mohli ukrýt, než se prožene kolem. Těsně u vchodu zahlédli intenzivní světlo a v uších jim začalo šíleně pískat. Před nimi se objevila obrovská světelná koule. Měla v sobě spoustu, malých světýlek pohybující se v hypnotické blikající náladě. Jakoby k nim promlouvala určitá inteligence a jejich vědomí se na ni nalaďovalo. Z ničeho nic ucítili vlnu energie, jak projela do každé části jejich těla. Jakoby se najednou probudili a zjistili, že celý jejich život byl jen hloupý sen. Vše kolem sebe najednou viděli jinýma očima. Neměli čas právě zkoumat své nové vnímání. Cítili, že musí do té koule vstoupit co nejrychleji. Vešli tedy. Uvnitř se nacházelo velké množství různých zvířat i rostlin a mezi nimi se objevila skupinka bytostí blížící se přímo k nim. Měli nadpozemský vzhled podobný z filmů o elfech a jiných bytostech spojených s přírodou napsaných v pohádkách. Nemluvili, ale oba věděli, na co právě myslí. Telepatie jim tlumočila myšlenku, že by bylo dobré vzít si jejich šaty. Tento speciální oblek má v sobě určité částice vibrující v jiné realitě a tím svá těla mohou bezpečně přemístit do světů, které jim chtějí bytosti ukázat... »

...Přistáli na úbočí Archimedova kráteru na Měsíci. Poprvé poznali, jaké to je stát na povrchu, který není pozemský. Ve světelné kouli a i díky obleku získali novou schopnost. Jejich vědomí se posunulo natolik, že nepotřebovali dýchat kyslík. Byli napojeni na tok energie vesmíru, jak jim ony zajímavé bytosti vysvětlili. Měsíc před lidmi ukryl mnoha tajemství. Vůbec nevypadal tak pustý a opuštěný, jak se lidé domnívali. Prošli kolem obrovské sochy bohyně Selené, spojenou s řeckou mytologií. Tato bohyně milovala mladého pastýře Endymióna, kterého Zeus odsoudil k věčnému spánku. Selené ho každou noc navštěvovala a snažila se ho probudit, ale nikdy se jí to nepodařilo. Také proto je její světlo tak smutné a každou noc bloudí krajinou na Zemi. Usedli kousek od ní a poslechli si příběh o dávných civilizacích žijící na Zemi pod jménem Atlantida a Lemurie. Oni sami jsou potomci této dávné rasy, cestující vesmírem, aby šířili určité poselství. Teď nastal čas, aby i oni, obyčejní lidé znali pravdu o svém původu a své tajné historii jejich planety a nesli toto poselství. Tuto pravdu si ale musí najít sami, k tomu jim dopomůžou relikvie umístěné na měsících v naší sluneční soustavě... »

...Od bytostí obývající náš Měsíc dostali instrukce, kam musí letět a co potřebují najít na svých cestách po sluneční soustavě. Jejich první samotná cesta v menší verzi světelné koule je nasměrovala k měsíci Phobos, obíhající kolem Marsu. Byl pojmenovaný podle Foba, jednoho ze synů boha války Área, jehož jméno znamená strach. Jejich práce s negativní energií měla zkoušet lidstvo, jak čisté srdce mají a jestli zůstanou v míru, nebo se obrátí proti sobě. Každý z nás je těmito bytostmi podroben zkoušce, aniž by měl sebemenší tušení. Putovali krvavou krajinou, jenž není příliš příjemná pro ty, co jsou ovlivněni negativním myšlením. Cítili sužující pocit v celé své duši, jakoby je někdo stahoval do temnoty a živil se jejich strachem. Na těchto nehostinných místech vesmíru přebývají démoni, živící se negativní energií všech bytostí ve vesmíru. Museli projít tímto místem podle rady, kterou dostali od přírodních bytostí z našeho měsíce: „Cokoli jejich mysl jejich strachem vytvoří, tito démoni zhmotní“. Projdou tedy zkouškou vlastního strachu... »

...Jediné místo naděje se nacházelo na začátku soutěsky červených skal. Nebylo tak temné, syrové a nebyl cítit takový smutek. Vycházelo z ní červené světlo a zřetelně v dálce viděli něco lesklého. Eva si oddechla a ještě víc tiskla Adamovu ruku. Cítila se najednou víc bezpečně. Vydali se spolu k onomu zářícímu objektu. Čím blíže byli, tím více rostla naděje lepší nálady a strach upadal. Zřetelně na pár kroků rozpoznali velké kopí zapíchnuté v krvavé zemi. Bylo to kopí Arése, Římané mu dali jméno Mars. Všechny planety v naší sluneční soustavě nesou jména řeckých bohů, ale pojmenované jsou podle Římanů, kteří si bohy přivlastnili. Nástupem nového náboženství chtělo lidstvo tyto bohy uvrhnout do zapomnění, avšak Adam a Eva právě našli opět jejich stopy. Adam se opatrně dotknul rukojeti a celým kopím projela energie, což prozářilo na jednom místě nápis Europa. Vnímali, že vesmír je víc než pouhé chladné a pusté místo. Teď už věděli o nepopsatelné inteligenci a bytostech... o způsobech promlouvání skrze symboly, jaké se objevovaly po celou dobu naší historie a především mytologie. Adama a Evu čekala další cesta. Měsíc Europa, obíhající kolem planety Jupiter... »

...Měsíc planety Jupiter - Europa dostala název podle mýtu o řeckém bohu Diovi. Ten v podobě býka unesl Európé - dceru krále Agénora - na ostrov Kréta. Tam vzal na sebe opět svou božskou podobu, aby mu dala tři syny. Měsíc Europa je pokrytý ledem a jeho povrch lemují žíly, ve kterých koluje organický život. Hluboko pod ledem však probíhá potenciální možnost vývoje nového organického života - jak na naší planetě. Pokud se podaří bytostem z hvězd proměnit tuto mrazivou planetu na hvězdu, může na ní proběhnout další evoluce života. Zatím ji hlídá největší gigant po slunci. Jupiter planeta samotného Dia. Přistáli vedle ohromného zlatého blesku zapuštěným ve skále, který tu zanechal Zeus pro jiskru života, až nastane vhodný cyklus v galaxii. Náhle pochopili, odkud se bere ten impuls života, na který dnešní vědci nedokážou přijít a kdo vkládá vzorce a napomáhá tak evolučnímu cyklu vývoje. Jejich cesta však pokračovala na jiné místo měsíce... »

...Cítili v sobě určitý respekt, nepopsatelný klid, mír a i když trošku mrzlo, jakoby je něco hřálo. Vše bylo nachystané k procesu tvoření. Pod ledem to vypadalo jako spící lůno života, což na první pohled při přeletu měsícem nebylo patrné. Došli až na okraj vysokého pohoří, odkud se šířil nádherný výhled na obrovské hory, připomínající naše Himaláje. Za nimi se jim naskýtal neuvěřitelný pohled na Jupiter. Jakoby dohlížel svým tichým vlněním zežloutlé atmosféry a stále k sobě přitahoval svou Europu a chránil ji před okolním světem. Samotná planeta tvoří jakýsi gravitační štít pohlcující meteory a jiná tělesa. Svou silou tak dokáže přemostit i směr nějakého nebezpečí letícího na naší Zem. Adam si musel sáhnout na symbol býka na útesu, jako úctu a tak trochu i ke štěstí obou našich cestovatelů. Mohli tedy pokračovat dál... »

...Na Titanu se rozléhal stálý tlukot šířící se zevnitř měsíce připomínajícího lidské srdce. Po přistání měli pocit, jako když čas odbíjí svůj poslední takt. Museli projít skalnatou krajinou zahalenou do husté mlhy. Vysoko nad nimi hora probouzela pohyb kamenů po neustálém burácení, pulzujícím celým povrchem. Byla to krajina nehostinná, plná sopečných aktivit. Tato únavná cesta jim vzala spoustu sil. Nohy se jim podlamovaly, jejich tep se zrychloval, až jim málem srdce vyskočilo z těla. Probíhal v nich pocit určité představy konce života, konce všeho, konce celého vesmíru. Z posledních sil se doplazili k vchodu, nad nímž visel znak Kronose, bytosti hlídající čas. Měl moc nad časem, ale ne nad nimi. Jejich vůle byla silná, vědomí rozšířenější než na naší planetě. Přestali vnímat čas lineárním způsobem. Jakoby se vytratil. Vše bylo v jedné rovině. Minulost, přítomnost i budoucnost. Před nimi se najednou ze dveří začalo šířit světlo a vytvářelo pulzující světelný tunel. Měli silné nutkání spadnout a nechat se unášet tím tunelem, který je k sobě táhnul. Cítili něco instinktivního, jako když dítě vnímá svou mámu. Silný mateřský pud a touhu do toho světla vstoupit... »

...Za dveřmi začali upadat do stavu beztíže. Cítili se dobře. V uších jim zněl šum hlasů šeptající, ať se nebojí, ať nechají vše plynout. Bude to dobré ... Letěli tunelem, popisovaným jako červí díra vědci nebo cesta ke světlu, když popisuje člověk klinickou smrt. Náhle se let zvolnil. Pluli k Plejádám ... cítili odtud podporu a hřejivé teplo. Nikdy necítili takovou lásku a nikdy neviděli před sebou takovou krásu – sytém hvězd připomínal shluk zářících klenotů zahalených do modrých reflexních mlhovin. Nasávali velkou sílu a cítili v sobě hřejivé a lechtivé vibrace. Dosedli na povrch tohoto nádherného místa plného lásky a krásy. V okolí šuměli vodopády a ve vzduchu se vznášely hory. Byla to fantastická planeta plná života a neuvěřitelných přírodních anomálií. Jakoby tady neplatili fyzikální zákony. A taky že ne. Kolem Adama a Evy se začala objevovat skupinka bytostí, připomínající andělské bytosti. Jejich těla byla éterická a zářivá... »

...Sestoupila k nim bytost o něco méně rozdílná jako ostatní, byla však mnohem vyšší a cítili z ní nepopsatelnou lásku a empatii. Náhle slyšeli příliv hlasů a hudbu podobnou chorálům, do kterých se rozezněl hlas, této nádherné bytosti: „Vítejte na Plejádách, systému hvězd, kam se dostanou pouze bytosti s čistou láskou, připravené rozšířit své plné vědomí. Na Zemi člověk nepoužívá celou kapacitu svého mozku. Spousta pravd o vás a o vašem světě je ukrytá. Na počátku byla Země vytvořena s určitým záměrem: se záměrem cesty, jakou se bude její osud ubírat. Její tvůrci si představovali bohaté prostředí, kde se bude odehrávat hlavní téma planety: „hledání harmonie v rozmanitosti". Avšak byli a jsou tu i jiné bytosti, které viděli šanci vložit se do tohoto plánu – což se jim povedlo tak úspěšně, že původní plán návrhu planety byl úplně zničen a přetvořen na jiný program. Svět, který kolem sebe vidíte, je výsledkem tohoto vzájemného ovlivňování. Je na ní relativně málo lidí, kteří se drží původních plánů, založených na lásce k celé planetě i jejím obyvatelům a odpovědnosti. Většina lidí však řadí svoje vlastní zájmy nad zájmy celku a podílí se na destruktivně soutěživém chování, které vlastně ve výsledku zraňuje všechny a všechno. Nyní je potřeba obnovit planetě původní plán osudu. Chování, které zničilo většinu její rozmanitosti a krásy bude ukončeno. Ti kteří dokáží naslouchat těmto slovům, zachrání daleko více než jen sebe samé. To, co se děje na Zemi, ovlivní celý Vesmír. Země se stane opět živoucí knihovnou, kde se myšlenka zhmotňuje a je tvořena láskou."... »

...Po dlouhém vyprávění se všechny přítomné bytosti rozestoupili kolem Adama a Evy, spojili své ruce, až se poslední propojená bytost - ta nejvyšší, která jim příběh vyprávěla, dotkla jejich hlav: „Jsme všichni nekonečné vědomí. Pouze lidské ego nás rozdělilo. Nastal čas se opět sjednotit. Když zanikla Atlantida opustila Země naši společně propojenou dimenzi, aby vstoupila do třírozměrné, hmotné struktury. Tímto pádem do nižší dimenze ztratilo lidstvo vědomí jednoty všech věcí. Zavládlo vědomí duality a tak se v lidském vědomí i chování objevovalo místo harmonie stále více protikladů. Už se musíte vrátit, šířit světlo a poselství o stvoření." Prošli další branou, jenž je vtáhla časem od počátku věků, kdy bytosti rozsévali životy vesmírem. Viděli i vznik planety Země, kterou nazývají Plejáďané Gaia. Viděli hru, kdy se mořem proháněli elementálové vody, ve vlnách Poseidon mával trojzubcem a dával impuls nymfám pro vytváření vln. Viděli obrovské lesní duchy a dryády, jak pomáhali tvořit pralesy a lesy. Viděli celé stvoření Země, která měla podobu spíše duchovní než hmotnou. Ve všech částech se dal číst jakýsi kód, do kterého byla propletená spirála zlatého řezu. Chápali, co jim Plejáďané sdělují: Vše pochází z jednoho vědomí, hrajícího si na umělce života. Vědomí miluje vše, co stvoří. Tohle velké vědomí je vše... »

...Projekce stvoření Země skončila. Oba klesali k Zemi ve spirále, jenž opisovala jejich těla. Dosedli na znovuzrozenou planetu. Byla plná života. Každým svým dechem sálali její energii. Jejich oči viděli víc, než v minulosti. Každý pohled Adama a Evy odhaloval a odkrýval, co předtím neviděli. Nemohli vidět. Nyní už však mají plné vědomí. Avšak byla tu i jiná změna. Zmizelo lidstvo a vše co lidé během své historie vytvořili. Pouze jedna stavba po nich zůstala obrostlá zelení. Lidstvo, ve své honbě za vlastním přežitím - bez ohledu na jeho cenu - nevratně zničilo samotnou strukturu, která jim dávala život a udržovala jej. Lidský druh se stavěl do role soupeření se vším ostatním na této planetě: se zvířaty, rostlinami, ptáky, rybami i jinými lidmi: vykrádali, znásilňovali a drancovali planetu, na které byli absolutně závislí. Ignorovali všechny výzvy planety a chtěli dál tvrdohlavě pokračovat v prosazování pouze svých vlastních bezohledných egoistických zájmů. V cestě, která byla slepou uličkou ve vývoji lidské rasy a dospěla tedy do úplné záhuby. Život v téhle kvalitě jejíž hlavní hybnou silou byly peníze, moc, bezohledné drancování zdrojů, vykořisťování a ovládání druhých, nemohl dále na planetě pokračovat. Proto Gaia, matka Země, zahájila očistu a zbavila se všech duší, krom těch, které své vědomí posunuli na frekvenci čisté lásky a spojili se s vyšší dimenzí. Tito lidé, co dostali druhou šanci, jsou i Adam a Eva... »

...Všechno na povrchu planety – stromy, květiny, zvířata, ptáci, ryby v oceánech, ale také vzduch samotný – je rozzářeno láskou, mírem a harmonií. Země dospěla k završení zkoumání na téma „hledání harmonie v rozmanitosti". Každý atom této reality je v plném vědomí, zcela si uvědomuje každý další atom a vědomě spolupracuje s celkem. Je to jako množství hlasů spojených do nádherné písně. Abyste měli tušení, jak všudypřítomná je tato spolupráce, představte si, že někdy v budoucnosti dostanete chuť na ovoce stromu, kolem kterého budete procházet. Strom rozvine květy a vytvoří ovoce tak, že bude v okamžiku dokonalé zralosti právě tehdy, kdy půjdete kolem a natáhnete po něm ruku. Život je stále se odvíjející cesta. Budete pokračovat ve zkoumání vašeho vlastního vyjádření, ale s vědomým souladem se vším co je. Vaše vlastní kreativní impulsy a zvědavost vás k tomu budou pohánět. Nebudete „unuděni k smrti" nebo otupěni dokonalostí. Místo toho budete svobodní ve své tvorbě a to, co vytvoříte, bude vaše vlastní větev Stvoření. Teď je to váš ráj, vaše nová šance. Tak tedy Adame a Evo, běžte a opravdu žijte.

 

kalendář 2009

Kalendář Valtr 2010
je příběh každé titulní strany fiktivních novin the Valtr Times, vyprávějící o události, která šokovala svět roku 2010. Jde o prorocké pojetí roku, kde lidstvo čelilo různým fantastickým událostem, katastrofám, ukazuje tak skrytý svět, nebo odhaluje téma konspiračních teorií. Zároveň má vzbudit zamyšlení nad světem, ve kterým žijeme a jaký vliv člověka na naší planetu má za následek nepříznivé události. Přední strana kalendáře se váže k daleké budoucnosti, kde novinová schránka přežila apokalypsu a zanechává tak v sobě odkaz, co se vlastně s lidstvem a světem stalo.

 

 

 

 

 

Kalendář Valtr 2011 - Valtrova kuchařka v hanáčtěně

Palačinke s léstkovém špenátem a smetanovém zákesem

Pivovarské guláš s čerstvém křenem

Krémová cebolová polivka

Pstruh na maslovym česneko s rozmarénem
 

Kačeni roláda s nádivkó z lešek